Účinky toho co pijeme

zeleny caj

Zelený čaj

Jsem milovníkem čajů zelených, černých, bílých i bylinných. Od podzimu do jara si chutí dám dobrý horký čaj. Jsou území různě po světě, kde se tamní obyvatelé dožívají nadprůměrně vysokého věku. A když se zeptáte, co za tím stojí třeba v Japonsku, shodně Vám odpoví, že určitě i pravidelné a milované popíjení zeleného čaje.

A není divu, když se vezme v potaz, co vše dokáže:

  • obsahuje skutečně velké množství polyfenolů, což jsou látky, které působí proti zánětům a také jako součást prevence vzniku rakoviny,
  • podporuje činnost mozku a důležité kognitivní funkce v čele s pamětí a schopností soustředit se,
  • usnadňuje spalování tuku a zvyšuje výkonnost při fyzické aktivitě,
  • je bohatým zdrojem antioxidantů a detoxikuje organismus,
  • snižuje riziko nástupu různých forem demence,
  • ničí bakterie v ústech, čímž bojuje proti kazům a plaku,
  • vyrovnává hladinu cukru v krvi,
  • doporučuje se jako způsob předcházení výskytu srdečních obtíží,
  • pomáhá osobám trpícím artritidou.

Říká se o něm, že je to nejzdravější nápoj planety. Zelený čaj pochází ze starého známého čajovníku čínského. Historické záznamy z Číny o něm píší až 5000 let zpět. Kvůli složitému procesu zpracování a uchování se však zpočátku jednalo o velice luxusní artikl. Naštěstí pro nás, technologie postoupila a zelený čaj se postupně rozšířil do všech společenských vrstev i zbytku světa.

Nejoblíbenější variantou je sencha, ale stále populárnějšími se stává matcha nebo gyokuro. Tyto i další podoby zeleného čaje pochází stále z jedné rostliny, jejich ráz však udává region, ve kterém se pěstují, nadmořská výška, kvalita půdy, ale i způsob sběru. Tvrdí se například, že ručně sbírané lístky následně vytváří sladší nálev.

Zelený čaj je nefermentovaný. Po sběru se tepelně zpracuje či spaří, čímž se udrží jasně zelená barva lístků a drahocenné látky se zachovají uvnitř.

Každá varianta zeleného čaje má svou specifickou chuť, vůni i způsob přípravy a je jen na Vás, abyste si našli tu pravou.

cerny caj

Černý čaj

Na černý čaj je vhodná doba vždycky. A jedno jak jej máte rádi zda čistý, s mlékem jako Indové či Angličané nebo s pikantním kořením jako v Číně. Takže tady máte něco o svém oblíbeném nápoji.

Černý čaj totiž není jen tak něco fádního:

  • díky obsaženému kofeinu nás nabíjí energií,
  • je v něm velké množství antioxidantů a zbavuje nás škodlivých volných radikálů,
  • působí pozitivně při srdečních obtížích, diabetu či osteoporóze,
  • zlepšuje schopnost soustředit se,
  • uvádí se jeho přínos při prevenci nástupu rakoviny vaječníků,
  • zabraňuje nežádoucímu usazování cholesterolu,
  • pomáhá chránit zuby a odstraňuje plak,
  • posiluje imunitu,
  • zlepšuje zažívání a usnadňuje redukci hmotnosti,
  • snižuje úroveň stresu a podporuje dobrou náladu.

Jako všechny ostatní čaje pochází i ten černý z rostliny jménem Camellia sinensis. Původním prostředím tak byla Čína, ovšem velmi rychle došlo k rozšíření do dalších částí světa – jmenujme například Indii, Cejlon nebo Turecko.

Hlavní rozdíl mezi černým čajem a jeho dalšími sourozenci, bílým a zeleným, je ve zpracování lístků. Platí, že u všech variant se opatrně a nejlépe ručně sklízí jen ty nejkvalitnější, ovšem jen v případě černého čaje u nich následně při sušení dochází k úplné fermentaci (oxidaci). To má za následek ztmavnutí barvy lístků a výrazně odlišnou barvu, vůni i chuť výsledného nálevu.

A historie černého čaje? První zmínky přichází z Číny až ke konci 16. století. Legenda praví, že za vznikem černého čaje stojí armáda procházející čínskou provincií Fujian. Vojáci obsadili továrnu na výrobu zeleného čaje a oolongu a během svého pobytu nechali veškerou zásobu čajových lístků uschnout na slunci. Když poté armáda z továrny odešla a provoz výrobny se měl opětovně spustit, bylo dělníkům líto zásoby čaje vyhodit. Proto zkusili tmavé a zcela vysušené lístky ochutnat a tak vznikl černý čaj.

V dnešní době existuje nepřeberné množství variant tohoto nápoje. Odlišují se původem (Assam, popř. Darjeeling z Indie či typický cejlonský a turecký černý čaj) nebo doplněnou příchutí. Zde je populární Earl Grey obohacený bergamotem. Tak jako tak je černá verze čaje nejoblíbenější, jeho podíl na čajovém trhu činí údajně až 75 procent. A kterému dáváte přednost Vy?

bily caj 1

Bílý čaj

Bílý čaj je taková přírodní Popelka. Všude píše jen o zeleném a černém čaji. A přitom právě ten bílý může světu ukázat, že v jednoduchosti je krása.

A nejen krása, ale i plný hrníček zdraví:

  • je obrovskou zásobárnou antioxidantů, čímž posiluje imunitu,
  • je považován za užitečný nástroj prevence před nástupem rakoviny a srdečních obtíží,
  • zlepšuje stav kostí, zubů a dásní,
  • snižuje krevní tlak a zamezuje ukládání cholesterolu,
  • působí proti bakteriím a virům,
  • má přímo kouzelný vliv na naši pleť. Zpomaluje její předčasné stárnutí, vyživuje ji a odstraňuje nedokonalosti,
  • zbavuje nás oteklých očí a váčků pod nimi,
  • zmírňuje premenstruační syndrom,
  • pomáhá při hubnutí,
  • zlepšuje náladu a zklidňuje mysl.

Bílý čaj pochází stejně jako černý a zelený z čajovníku čínského, neboli Camellie sinensis. Jedná se o stálezelenou rostlinu s trvalým pobytem na asijském území. Volně se vyskytuje v jižní a jihovýchodní části Číny a dalších přilehlých zemích.

Specifikum bílého čaje je ve způsobu sběru a následného zpracování čajových lístků. Pro nejlepší kvalitu se vybírají pouze mladé lístky s drobným bílým ochlupením, které se sbírají dříve ještě ne zcela otevřené a dříve než na ně začne pražit slunce. Tak si zachovají svěží barvu i chuť. Oproti sourozencům neprobíhá u bílého čaje fermentace. Lístky se nechávají pouze přirozeně uschnout a tím v sobě uzavřou veškeré prospěšné látky.

Chuť je spíše podobná zelenému typu, ovšem oproti němu je sladší a méně intenzivní. Bílý čaj velmi snadno nasává vůně a chuti svého okolí, proto na něj můžete narazit třeba ve vyuzené variantě.

matovy caj

Bylinné čaje 

Léčivé čaje z bylin a bylinné léčitelství se může pochlubit pestrou několikatisíciletou historií známou již z tradičních medicín starověkých národů. Výrobou čajů jsou proslulé zejména asijské civilizace – ty dávné i ty současné. Není proto divu, že první zmínky o přípravě bylinných čajů byly objeveny právě v čínském herbáři sepsaném na dvoře čínského císaře Shen-Nunga z období zhruba 2 700 let př. n. l.

Čaje byly zprvu součástí léčebných procedur. Později se staly důležitou součástí i symbolem nejprve asijských kultur a později pronikly také do západních civilizací. Dnes můžeme na oblíbené bylinné čaje, které chutnají i léčí čaje narazit v každé domácnosti po celém světě.

Bylinky nejenže pomáhaly léčit nejrůznější nemoci a úrazy, ale také se používaly při péči o pokožku a vlasy a stejně jako dnes mnohé bylinky dodávají správnou chuť a vůni nejrůznějším pokrmům. Každá světová kuchyně přitom používá bylinky typické pro konkrétní zemi.

Bylinné léčitelství před časem bohužel ztratilo na významu a ustoupilo do pozadí. Situace se však pomalu začala měnit a lidé se opět navrací k přírodě a objevují sílu léčivých bylin a tedy i čajů, které pomáhají při nejrůznějších potížích.

Bylinné čaje však můžeme rozdělit na tři druhy – macerát, nálev a odvar.

Macerát je tzv. výluh za studena a účelem je výroba bylinných macerátů, které obsahují léčivý sliz a škrob. Vybraná bylina nebo směs více bylin se přelije šálkem vody a při pokojové teplotě 15 až 20°C se nechá za občasného promíchání 3 až 12 hodin stát. Tímto způsobem se zpracovává například lněné semínko, kořen ibišku, sladkého dřeva či kozlíkovu. Výhodou je zachování látek, které by se tepelnou úpravou ztratily. Před vypitím se macerát lehce přihřívá.

Za tepla se získává vodní výluh z bylin, tzv. nálev. Jemné části bylinek (listy, květy) se opět přelijí vodou, ale tentokrát vroucí. Šálek se překryje pokličkou, aby nedošlo k úniku cenných látek, a nechá se louhovat 5 až 15 minut. Nálev je možné osladit medem či cukrem a ihned pít. Bylinný nálev se připravuje například z máty peprné, meduňky lékařské, heřmánku pravého, bezu černého, divizny velkokvěté, pelyňku pravého, šalvěje lékařské a dalších méně či více známých bylinek.

Odvar je vodný výluh z bylin získaný za varu. Bylinky se tedy nezalévají vroucí vodou jako v případě nálevu. Směs bylin se naopak zalije vodou obyčejné teploty a postupně se přivede k varu. Vaříme po dobu 10 až 15 minut, poté odstavíme a necháme dalších 15 minut stát. Odvar poté scedíme a můžeme dochutit a vypít. Tento způsob přípravy je vhodný spíše pro tvrdé části byliny, jako je kůra, větve, plody či kořeny, pokud neobsahují větší množství silice.

A každá bylinka má své specifické účinky.

kafe 1

Káva

První zprávy o vlivu černé kávy na lidský organismus byly publikovány už kolem roku 1820. Tehdy z nich vyplynulo, že v semenech této rostliny je obsažen alkaloid zvaný kofein, který příznivě povzbuzuje činnost některých orgánů, jako je srdce, mozek, nervy, ledviny nebo svaly. I když je kofein v současné době nejznámější účinnou látkou v kávě, obsahuje tento nápoj ještě mnoho dalších látek, které našemu organismu prospívají.

Čím je káva zdraví prospěšná?

Káva například podporuje hubnutí a působí jako prevence proti některým (dokonce i nádorovým) onemocněním. Bylo zjištěno, že pití kávy může snižovat riziko vzniku srdečních a respiračních chorob, mrtvice a diabetu. Účinky jsou však zcela individuální.

Přes tyto pozitivní zprávy o vlivu kávy to s jejím pitím nesmíme přehánět, protože velké množství tohoto silného nápoje nám může škodit zejména svým působením na žaludek.

Nejlepší účinky na lidský organismus má černá káva bez dochucovadel, tedy bez nejčastěji přidávaného cukru a smetany. Za přiměřené pití kávy lze označit denní konzumaci čtyř až šesti šálků denně, což by mělo odpovídat cca 300 mg kofeinu.

Káva jako antioxidant

Káva jako čistě přírodní produkt je také výborný antioxidant (má dokonce vyšší procento antioxidantů než zelený čaj a některé druhy ovoce). Dle vědeckých odhadů může dodávat až 70 % antioxidantů přijímaných v potravě.

Bez těchto látek by nás mnohem více ohrožovaly degenerativní poruchy mozku, předčasné stárnutí a oslabení nervového a imunitního systému.

bile vino 4

Víno

Léčivá hodnota révy vinné byla známa už před tisíciletími. Již v době Ježíše Krista bylo pití vína příznačné pro vyznavače zdravého životního stylu. Ve středověké léčitelské literatuře můžeme najít spoustu předpisů, které užívají tento nápoj jako léčebný prostředek. Staré egyptské recepty jsou důkazem, že se víno používalo k léčení i v této zemi. Slavný Hipokrates ho doporučoval na snížení tělesné teploty. V dávných dobách vznikaly lékařské školy, na kterých se vyučovala léčba vínem. První taková škola byla založena na řeckém ostrově Kos.

Naši předkové víno užívali při nachlazení a chránili se jím před střevními onemocněními. Z hroznové šťávy se vyráběly masti na odstranění kožních nemocí. Na počátku 15. století napsal francouzský lékař první lékařskou knihu o víně. U nás byly až do roku 1892 některé druhy vína na lékařský předpis. Ve světě, ale i u nás, byly prováděny četné vědecké výzkumy zjišťující vliv vína na lidské zdraví.
 

Co se při studiích vína prokázalo?

Víno obsahuje minerální látky, hlavně draslík, vápník a hořčík, dále pak fosfor, železo, mangan a řadu stopových prvků. Minerální látky nás chrání před řídnutím kostí.

Jsou v něm obsaženy i vitamíny (jejich obsah se liší podle jednotlivých odrůd), především thiamin B1, riboflavin B2, kyslina pantotetonová B5, pyridoxin B6, kobalamin B12, biotin H, niacin PP a malé množství vitamínu C.

Je prokázáno, že konzumenti alkoholu (v rozumném množství) se dožívají vyššího věku než abstinenti.

Sklenička vína denně nás může chránit před nervovými onemocněními. Látka zvaná resveratrol vytváří v mozku enzym, který regeneruje nervová poškození. Alkohol obsažený ve víně má povzbudivý účinek na nervový systém, zbavuje stresu a únavy a navozuje pocit pohody.

Víno, které je bohaté na antioxidanty, snižuje riziko demence a vypuknutí Alzheimerovy choroby.

Víno má účinky antibakteriální a antivirální. Díky obsahu tříslovin podporuje funkci imunitního systému, látky obsažené ve víně detoxikují bakterie. Tímto nápojem se lze preventivně chránit před chřipkou.

Víno zvyšuje intelektuální výkonnost, rozvíjí fantazii a kreativitu, zvyšuje přítok krve a přísun kyslíku do mozku.

Dlouhodobý výzkum prokázal, že pravidelná konzumace vína snížila u sledovaných jedinců riziko rozvoje dědičné cukrovky téměř o 60 % v porovnání s abstinenty.

Víno snižuje riziko slábnutí oční sítnice.

Urychluje hojení ran.

Snižuje riziko tvorby křečových žil.

Víno rozpouští zubní kámen a tím předchází vzniku zubního kazu.

Sklenička červeného, mírně ohřátého vína, je výborným prostředkem proti nespavosti.

Aminokyseliny velmi prospívají svalům, snižují únavu, zvyšují pozornost a schopnost soustředit se. Víno a vinné hrozny jsou energetickou bombou!

Látka resveratrol zpomaluje stárnutí. Příčinou stárnutí buněk jsou volné radikály, jež vznikají při energetických přeměnách v buňkách. Resveratrol je jako antioxidant ničí a brání v jejich tvorbě.

Víno má antimutagenní účinky. Resveretrol potlačuje vznik karciogenů. Protinádorový účinek byl prokázán u rakoviny prsu, prostaty, plic, jater, střev, kůže a zhoubného bujení krvetvorných buněk. Pozitivně víno působí taky jako prevence před poškozením jater při léčbě chemoterapií. Francouzští vědci ve víně objevili novou látku acutissimin A, která též brání růstu rakovinových buněk.

Při pití vína klesá hladina krevního fibrinogenu, který způsobuje ucpávání věnčitých tepen.

Lidé s vysokým krevním tlakem, kteří denně pijí 2 dcl vína, snižují riziko vniku  kardiovaskulárního onemocnění až o 45 %. Odborníci tvrdí, že na infarkt je nejlepší víno bílé. V poslední době se hodně píše o tzv. francouzském paradoxu. Lékaři zkoumali, jak je možné, že při nepříliš zdravé stravě s nadměrným množstvím mastných jídel a při silném kouření Francouzi trpí daleko méně na kardiovaskulární choroby než ostatní evropské národy. Je to právě díky pravidelnému pití vína. To totiž obsahuje látky, které (jak už bylo zmíněno) zabraňují ucpávání cév a mají protirakovinové účinky.

Pití vína není jen prevencí před infarktem, ale i po něm. Podle studie německých kardiologů může víno pomoci při uzdravování pacientů. Ti by ale měli konzultovat jeho pravidelné pití se svými lékaři.

Současné názory se ustálily na tom, že by muži měli vypít denně asi 2 – 4 dcl vína. U žen je tato dávka menší, asi 1 – 2 dcl. Na toleranci alkoholu má samozřejmě vliv tělesná hmotnost a výška, ale i psychická kondice a duševní pohoda.

Studie doporučují pít malé množství vína nejlépe každý den. Nadměrné jednorázové pití naopak zvyšuje úmrtnost na srdeční infarkt a celkově organismu škodí.

pivo

Pivo

Pivo je přirozeně prokvašený nápoj bez chemie, s vhodným obsahem iontů a vitaminů. Obsahuje antioxidanty a vhodnou kombinaci minerálů, zejména draslíku a hořčíku.

Pozitivních vlastností na naše zdraví má pivo hned několik. Z těch nejvýznamnějších je obsah velkého množství vitamínů B a vysoké množství vlákniny, které je dobré pro zažívací trakt. Pivo prý také pomáhá udržet zdravé žíly a kosti. Snižuje riziko aterosklerózy, redukuje stres, podporuje krevní oběh i trávení. Některé složky mají protinádorový a antibakteriální charakter.

Pravidelná denní dávka malého množství alkoholu má příznivé účinky na naše zdraví. Pozitivní účinky na hladinu cholesterolu se pak přisuzují pivu, které obsahuje látky, které podporují tvorbu HDL, tzv. hodného cholesterolu, a potlačují tvorbu záporně působícího cholesterolu. Pomáhá udržet zdravé žíly a kosti.

Zdraví prospěšných účinků piva dosáhnete jednou až dvěma sklenicemi denně. Větším množstvím docílíte spíše opačného efektu. K nejprospěšnějším se řadí plzeňské pivo, které má navíc svojí hořkostí příznivý vliv na zažívání.

Pivo je bohatým zdrojem energie, proto bychom se mu měli při dietě buď vyhnout, nebo alespoň pít v omezené míře, a to vždy k jídlu. Pokud si chcete dopřát pivo bez výčitek, doporučuji ho zvolit po sportovní aktivitě, kdy vám poslouží jako výborný iontový nápoj.

tvrdy alkohol 1

Tvrdý alkohol

Označení alkohol pro látku obsaženou v alkoholických nápojích totiž není správně. V pivu, vínu i destilátech se nachází etylalkohol, který je jednou ze sloučenin, které označujeme souhrnným názvem jako alkoholy. Dalším významným alkoholem je pak metylalkohol, který nalezne uplatnění spíš průmyslu. Je totiž smrtelně jedovatý a v menších dávkách způsobuje slepotu, ve větších pak smrt. Nyní se však budeme věnovat hlavně etylalkoholu, který je základem všech alkoholických nápojů.

Etylalkohol nebo zkráceně také etanol je v chemii definován jako bezbarvá kapalina ostrého zápachu, která však po zředění dostává příjemnou alkoholovou vůni. Vzniká nejčastěji tzv. alkoholovým kvašením, o které se starají kvasinky. Ty přeměňují jednoduchý cukr, například glukózu, na energii. Jako odpadní látky při tomto procesu vznikají oxid uhličitý (CO2) a právě etylalkohol (C2H5OH). Důležité je zmínit také fakt, že etylalkohol je vysoce hořlavý a je dokonce hořlavinou 1. třídy.

Jistě vás tedy napadne, jestli se dá sklenka vašeho oblíbeného alkoholického nápoje zapálit. Správnou domácí pálenku tedy zapálíte hravě.

Vliv etylalkoholu na lidský organismus

Alkoholické nápoje konzumujeme většinou kvůli jejich chuti, ale také kvůli jejich vlivu na naši nervovou soustavu. V malých dávkách totiž etanol způsobuje pocit uvolnění, ba dokonce euforii. Přiměřená konzumace alkoholických nápojů tak může sloužit k navození příjemné atmosféry ve společnostiVětší dávky však způsobují sníženou vnímavost, útlum, deprese a někdy i agresivitu. Ve větším množství také akutní otravu alkoholem. Dlouhodobé nadužívání alkoholických nápojů pak vede k cirhóze jater, odumírání neuronů v mozku i ve zbytku nervové soustavy, epilepsii a dalším závažným poruchám a onemocněním.

Nutno ovšem podotknout, že umírněná konzumace alkoholu může mít na zdraví pozitivní vliv. Odborné studie dokazují, že právě umírněná konzumace alkoholických nápojů snižuje hladinu cholesterolu.

Lidský organismus zpracovává etanol různě. Záleží hlavně na pohlaví a váze jedince. Doba odbourávání stejného množství alkoholu, stejně tak jako vliv na konkrétního jedince je tedy různý. Na to byste měli pamatovat, zvláště chystáte-li se usednout za volant.

Etanol je vstřebáván do krevního řečiště již v ústech (stačí velmi malé množství), dále v žaludku a největší část pak střevech. Za odbourávání etanolu vděčíme tzv. detoxikačnímu enzymu, kterým je alkoholdehydrogenázy. Ten mění etanol na acetaldehyd a později na neškodnou kyselinu octovou, která je následně vyloučena z těla. Málokdo ví, že za nevolnost při požití alkoholického nápoje nemůže přímo etanol, ale právě až jeho produkt acetaldehyd. Rovněž acetaldehyd ve spojení s dehydratací a poklesem hladiny cukru v krvi, které jsou spojeny s konzumací alkoholických nápojů, je hlavním strůjcem kocoviny. 

Tyto základní informace alespoň částečně zvýší vaši informovanost o účincích alkoholu, a to jak těch pozitivních, tak především těch negativních.

Jak se říká, všeho dobrého pomálu.

Inka Scordia
Inka Scordia

Společně napíšeme i váš šťastný příběh!