Strach versus odvaha

Co je STRACH

Vyjadřování emocí je typickým rysem člověka. Zatímco pozitivní emoce zpravidla všichni nadšeně vítáme, ty negativní prožíváme velmi těžko. Někdy je raději potlačujeme, jenže to se pak stává zdrojem vnitřního napětí. Nevyjádřené emoce se dřív nebo později projeví, nekontrolovaně  a v nejméně vhodné chvíli. Pokud trvají dlouho projeví se i jako tělesné onemocnění. Proto bychom měli svým emocím dávat průchod, a to i těm negativním.


Strach má téměř každý. A když někdo říká, že se vůbec nebojí ničeho a skutečně to tak i cítí, je to opravdová výjimka. Než k tomu ale kdokoliv může dospět, musí si projít dlouhou cestu.

Jak zvládat to, do čeho se nám nechce, ať už pro nedostatek odvahy nebo ze zbytečného strachu jít do situací, které nakonec nebyly tak nebezpečné, jak se nám zprvu zdálo.
Přestat se bát chyb, neúspěchu a odmítnutí blízkých nebo okolí a prostředí, ve kterých žijeme.


Co je ODVAHA?
Odvaha je odvednost, která se zvyšuje zkoušením a opakováním. Někdo odvahou oplývá, jinému se jí nedostává. Od dětství si vytváříme vzorce a programy, které nás vedou určitým směrem.  Ale každý z nás má možnost si odvahu trénovat a posilovat. Začít s posilováním odvahy můžeme kdykoliv. Definice odvahy je schopnost postavit se tváří v tvář vlastním pochybnostem, strachu, nejistotě, přílišnému hloubání či váhání. Odvaha je schopnost a dovednost, kterou posílíte do „dobré kondice“ prostřednictvím každodenních i drobných činů odvahy.

Odvaha je opakem strachu. Čím více odvahy máme, tím méně strachu zažíváme a naopak. Pokud máme odvahu, neexistuje síla, která by nás zastavila. Ta síla je jen v nás, musíme být připravení ke změně. 

Dobrý psychický postoj není důležitý jenom pro šťastný osobní život, ale i pro spokojenost v zaměstnání. Dnes už všichni vědí, že lidé s určitým psychologickým založením mají předpoklady i pro určitou práci při které se mohou dobře prosadit při správné volbě povolání.

Jedním z hlavních psychologických problémů dnešního světa je strach. Je to strach z budoucnosti, z nemoci, ze stáří, strach o zaměstnání, o děti a blízké, strach o sebe samého nebo i před sebou, před válkou a v nové době i strach před terorismem.

Strach rozdělujeme na dva druhy

  • strach vnější – uvědomělý
  • strach vnitřní – obvykle neuvědomělý

Strach vnější se týká většinou konkrétních situací  bojíme se ohně, hromu, cestování letadlem nebo i jiným dopravním prostředkem, určité osoby, zvířete a.j… Mohou být také i vrozené dispozice k nějakému vnějšímu, uvědomělému strachu tzv. fobie, z nichž nejběžnější je klaustrofobie – strach z uzavřeného prostoru. Některé z těchto obav mohou vzniknout na základě zkušeností, např. když se nám některé věci staly vyhořeli jsme, byli okradeni, havarovali jsme atp.

Strach vnitřní je většinou podvědomý nebo si ho vůbec nejsme vědomi. Je znát jen v našem jednání a konání. Jsou lidé, mající „neuvědomělý strach“  zaražení, nejistí a neprůbojní, kteří o sobě pochybují a navenek schovávají  ty pracovní i osobní kvality, které v sobě mají. Pro svoji nerozhodnost se nehodí pro vedoucí funkce v zaměstnání, i přesto, že mají potřebné znalosti a dovednosti. Tito lidé nejsou většinou šťastni ani ve svém osobním životě, neboť ze strachu před možným a nereálným ohrožením si likvidují kvalitní  vztahy. 

Každý z nás má dané dispozice ke strachu. Ale nejčastěji jsou ale jeho kořeny ve výchově a zkušenostech z mládí. Dítě bychom zásadně neměli  nestrašit.  Strach bychom neměli ani ukazovat při  jednání s dítětem. Věci, které u dítěte vyvolávají pocit strachu, neodstraňujeme z jeho života, ale vysvětlujeme mu je. Nejdůležitější pro dítě je rodičovská láska a výchova k harmonické a sebejisté osobnosti. To ale neznamená volnou výchovu. Také není dobré  učit dítě tomu, aby se vyhýbalo běžným životním zátěžím a stresům. Jedním ze špatných  přístupů je dítě ve škole neklasifikovat, abychom ho nestresovali. Výchova musí být současně výchova k zodpovědnosti. Dospívající dítě je třeba vést ke skromnosti, pokoře, ale současně ke zdravému sebevědomí. Učíme ho hezky mluvit, jasně vyjadřovat své názory, zodpovědně a samostatně řešit konfliktní situace. Nebránít mu v navazování partnerských i přátelských vztahů. Ale klidně a věcně dítě upozornit na možná nebezpečí některých u některých vztahů.

Strach je u dnešních mladých lidí jednou z hlavních příčin úniku k drogám nebo alkoholu. Silnější jedinci, kteří si uvědomují svůj  strach, mají velmi těžký život, protože boj se strachem v dospělosti je mnohem obtížnější, než  v dětství. Důsledek strachu, který je velmi vážný je osobnost, která je neurotická. To je pro život je velmi závažným osobním handicapem.

Naproti tomu je odvaha schopnost jít do akce navzdory strachu. Slovo odvaha pochází z latinského slova „koru“, což znamená „srdce“. Ale pravá odvaha je spíše věcí intelektu než pocitu. Čím víc se naučíte jednat navzdory strachu, tím více se stanete člověkem. Čím více budete ustrašenější, tím více žijete jako nižší savec. Jsi tedy člověk, který racionálně přemýšlí nebo myš, která jedná na základě instinktů?“

Ale uvnitř hlavy se děje něco jiného. Tento drobný hlas Vám říká, že toto není život, který jste chtěli žít. Vy chcete víc, mnohem víc. Chcete, abyste se stal mnohem bohatším, měl naplňující vztah, dostal své tělo do výborné fyzické kondice, získal nové dovednosti, cestoval po světě, měl spoustu dobrých přátel, pomáhal lidem, prostě udělal vše jinak! Ten hlas vám říká, že být v práci, kde prodáváte „něco“ po zbytek vašeho života, to není to pravé ořechové. Ten hlas vám říká, když se podíváte na sebe do zrcadla, na vaše velké břicho nebo když chcete vyběhnout po schodech a jste zadýchaní. Je zklamaný, když vidí, co se stalo s vaší rodinou. Říká vám, že důvodem, proč máte potíže s motivací, je to, že neděláte to, co by se ve skutečnosti mělo dělat s vaším životem … protože se Vy se totiž bojíte. A pokud odmítnete poslouchat, budete vždycky otráveni a zklamáni Vašimi průměrnými výsledky, dokud nezemřete, plni politováni nad tím, co by mohlo být, ale bohužel není.

Tak jak reagujete na tento špatný hlas, který nikam nezamknete? Co děláte, když jste konfrontováni tím, že máte pocit, že něco ve vašem životě není správné? Jaký je váš oblíbený způsob, jak to umlčet? Snaha utopit ho sledováním televize, posloucháním rádia, dlouhou pracovní činností při nedoslýchavé práci nebo konzumací alkoholu, kofeinu a cukru.

Ale kdykoli to uděláte, snížíte úroveň vědomí. Poklesnete blíže k instinktivnímu zvířeti a přestanete být plně vědomým člověkem. Reagujete na život, místo aby jste jednal a realizoval vaše vysněné cíle, abyste to znovu zkusil. Upadáte do stavu bezmocnosti, kde začínáte věřit, že vaše cíle již pro vás nejsou důležité. Stáváte se stále více myší, a dokonce se snažíte přesvědčit sami sebe, že život jako myš nemusí být až tak špatný, protože vše kolem sebe se zdá být v pořádku. Uděláte si svou vlastní realitu života. Obklopíte se tak dalšími, myším podobnými a ve vzácných případech, kdy narazíte na plně vědomou lidskou bytost, budete k smrti vylekáni, kolik jste ztratili ze své vlastní odvahy.

Obecně je možné říct, že odvaha znamená nebát se podstoupit riziko, něco překonat, mnohdy sám sebe. Odvaha spočívá v tom, že dokážeme svou fyzickou či psychickou vůlí měnit věci, kdy opouštíme bezpečí a své pohodlí na úkor riskantního řešení pro které jsme se rozhodli. Přitom dopředu nikdy nikdo neví výsledek, zda naše odvaha povede k cíli, který jsme si vytyčili. Fyzickou odvahu projevuje člověk tváří v tvář bolesti, nebezpečí úrazu či smrti. Morální odvahu zas v situacích, kde jde proti mínění jiných, riskuje zesměšnění a odsouzení.

Jak získat odvahu? Nejdříve se musíte rozhodnout a pak sebrat sílu a odvahu a vytrvat.

Pro každého může odvaha znamenat něco jiného – ponořit hlavu pod vodu, říct svůj názor, nezačet hystericky křičet při pohledu na pavouka, udělat zásadní rozhodnutí… Odvaha se nedá přesně definovat, nedá se změřit a už vůbec se nedá porovnávat, kdo a v jaké situace je odvážnější. Odvážný je ten, kdo překonává svůj strach. 

S odvahou se jako děti rodíme, kdybychom nebyly odvážní, neposunuly bychom se ve svém vývoji. Nezačaly bychom lézt, stát, chodit, oddělit se od rodičů.  S odvahou nesouvisí jenom velké a hrdinské činy. Každodenní život je velkou zkouškou odvahy pro každého člověka, ať už dospělého nebo dítě. Malé děti jsou zpravidla odvážné mnohdy až příliš. Zkoušejí nové věci, protože chtějí objevovat, poznávat a prozkoumávat svět kolem nich. Pokořují nové a nové výzvy. Na to je potřeba mnoho odvahy, i když ony samy si to vůbec neuvědomují. Při tom často narážejí na neúspěchy, občas se otlučou nebo odřou. Tím získávají potřebné životní zkušenosti a současně ztrácejí nekontrolovatelnou odvahu. Odvaha souvisí také s typem osobnosti a míra odvahy proto může být u každého člověka jiná. Ustrašení lidé často dopředu předpokládají, že v něčem neuspějí. Pokud však dítě vedeme k tomu, že dělat chyby a občas neuspět je přirozenou součástí zvládnutí každé činnosti a dovednosti, vychováváme z něj sebevědomého a odvážného člověka.

V dospělosti je naše odvaha již značně ovlivněna společností, výchovou, míněním druhých a zkušenostmi, které jsme získali. Často zvažujeme, jaké riziko svým odvážným jednáním podstoupíme a jestli nám to stojí za to. Máme závazky vůči dětem, rodině, splácíme hypotéky a někdy máme rádi pohodlí a tu svou jistotu. Říct nebo udělat to, co chceme, podrobujeme právě těmto okolnostem. I přesto, nebo právě proto, jako rodiče chceme, aby naše děti byly odvážné.

Odvaha je jednou z nejdůležitějších věcí, které by měli rodiče a učitelé předat dětem nebo jim alespoň neudupat do země přirozenou odvahu, kterou dítě má. V životě nastávají stovky situací, ve kterých je potřeba odvahy – odvaha něco začít, odvaha říct ne, odvaha postavit se nespravedlnosti, strachu, obavám, nejistotě, odvaha někoho se zastat, vyzkoušet nové a náročné věci, odvaha dělat chyby…  A úspěch dětí bude záviset na tom, jak velkou odvahu budou mít. Nebudou-li mít odvahu, pak nabyté vědomosti, dovednosti, talent a nadání nenajdou žádné uplatnění a přijdou vniveč.

A co víc – člověk bez odvahy se zamotá do kruhu frustrace  svých nesplněných snů a cílu, ztrácí sebedůvěru a nakonec si přestane vážit sám sebe.

Bylo by moc prima, kdyby se nám v životě častěji podařilo najít odvahu, alespoň u věcí, které jsou pro nás důležité a nežili v neustálých kompromisech. Třeba aby naše děti mohly říct, že jsou na nás nesmírně hrdé.

odvaha 5 1
Inka Scordia
Inka Scordia

Společně napíšeme i váš šťastný příběh!